9.2 Zas mě chytlo psaní ..

25. srpna 2010 v 18:27 |  Moje keci
Scházíš mi

Stále mi scházíš, snad víc a víc,
miluji Tvou osobnost, Tvůj rub i líc.
Pláču pro Tebe snad každý den,
obejmout Tě byl a je můj tajný sen.

Svírá mě bolest, když, co Ti kdo způsobil, vím,
tajně je proklínám a lkám - to snad smím.
Ale mezitím, co mě to ničí a sžírá,
Ty jsi šel dál, Tvá láska neumírá.

Stále mi scházíš, ale já už vím,
že kdykoliv budu chtít, vidět Tě smím.
Až poznám sebe samu a najdu k srdci klíč,
bolest a úzkost snad budou navždy pryč.


                                 .:: ↓ ↓ ::.


                                 .:: ↓ ↓ ::.

 

9.1 Prázdniny

25. srpna 2010 v 18:25 |  Moje keci
Ahojte,
tak zas jednou píšu :) .. Říkala jsem, že nevím jak bude čas, ale nakonec se stejně ozývám x) .. Prázdniny jsem měla snad ty nejhezčí jaký jsem kdy měla - splnila se mi spousta snů a doteď tomu nemůžu uvěřit x) .. Vážně nádhera, nejradši bych se k nějakým mým zážitkům vrátila a nechala je trvat déle .. Bohužel (ale i bohudík, poznám nové lidi - ach ta střední :)) za týden začíná zvonit ..

Co vy ??
  • Jak jste si užili prázdniny?, Splnili jste si to co jste chtěli? (nikdy není pozdě snít a vždycky se dá stihnout realizace ;) :* - stačí jen věřit :)) ..
  • Těšíte se do školy? Kam vlastně jdete? (škola, třída??)
  • A co právě děláte, jak se máte, jaké je u vás počasí? - klasika :D ..
Papa, líbá Peťule :* ♥ :) ..


→ můj kamarád Papis :)


9.0 bublání vod

8. července 2010 v 1:58 |  Moje keci
Aloha, Ač jsem dneska musela uklízet, našla jsem si chvilku na sebe a šla jsem ven. Totálně vysmátý *1*
Bylo to nádherné:
Řeka byla tak hladká, jako kdyby na ni byl led - skoro jsem až chtěla seskočit z mostu a klouzat po hladině, stát se součástí toho večerního mumraje, protože ta řeka naprosto nepociťovala žádný poryv větru a jen tiše dál odtékala na sever. Sídliště v západu slunce vypadalo jako panorama nějakých hradeb starého hradu, na hladině, jenž byla zbarvena do rudofialové, dováděly kachny a ti růžoví beránci na obloze, jimž se říká "červánky" utvářeli každou chvíli jiný obrazec.
Bylo to jako koukat na úžasný obraz nadaného umělce, na obraz jenž pod tvým pohledem ožije a ty - i když kolem tebe lítá hejno komárů, které z nějakého nepochopitelného důvodu právě dnes ani nenapadne, ba ani jen na vteřinu, usednout na tvou kůži, aby v tvé krvi smočili své sosáky - se můžeš jen díváním, jen tím, že budeš malý divák v povzdálí, stát součástí toho všeho, a tak zaujmout hlavní roli. Když jsem tam tak stála a přemýšlela, napadlo mě, že kdybych měla křídla, pohádkové šaty a v ruce kouzelnou hůlku jako víla, byla bych asi v ten moment nejšťastnější v mém životě, uvědomím-li si, že bych si stoupla za zábradlí mostu a jedním máchnutím křídel bych se vznesla a "tančila" ve svitu luny, který by mezitím vyšel.


Kam dál

Reklama